Historie obce Tuřany a Byseň

                Konec roku 1918

Mezi tím, co konají se přípravy k mírovému podání, které bude ve Versailu, vracejí se domů naši vojíni z fronty Francouzské a Italské a někteří zajatci z Ruska. Z Itálie měli cestu Rakouskem dost obtížnou, ba museli si v Insbrucku, Vídni a jinde vynutiti průchod zbraní.

Nová Československá republika nedá dobře spáti jak Němcům, tak Maďarům. Němci chtí svoje Deutchböhmen a také v městech ustavili své německé národní výbory, Maďaři pak přepadli Slovácko, ne snad že by je chtěli, aneb mohli podržeti, ale aby jej vyrabovali a ochudili a pak Československé republice vydali zničené fyzicky i duševně. K zabránění toho vyslány tam české pluky a české četnictvo a počíná jako nové bojiště a nové krveprolití. Jaká nepolepšitelná cháska Maďaři jsou, odkryto v poslední době v Praze. Tam na hradě ubytováno oddělení Maďarů v době, když nás svojí kulturou měli přiváděti k poslušnosti vůči shnilému Rakousku. Když pak nastoupila vláda naše, byla maďarská vojska ne jako nepřátelská, ale jako přátelská se všemi vojenskými poctami z Prahy propuštěna. To oni uznali a prohlásili dík Čechům a slíbili jim býti vděčni. A hned svoji barbarskou povahu, sotva domů došli, ukázali. Na Slovensku vůči Slovákům a našim vojínům, v Praze pak po hradě různě poschovávali výbušné bomby, které měly tolik síly, že při malém nárazu byly by stavu celý hrad zničiti a vyhoditi. Při opravě kamen byly takové bomby nalezeny vzadu strčené, aby při zatopení ihned vybuchly a ještě silnější pod podlahou sálů v slámě zabalené. Bůh však zabránil tomuto zničení a bomby nalezeny. Toto svoje chování najdou páni Maďaři připsané k tíži na mírových poradách.

Uvolnění dovozů různého zboží z cizozemska jest již zde znáti. Objevují se již v Praze: hrozinky, mandle, rajče, dosti vepřového masa, látky předválečné a různá dobrá kožená obuv za ceny poloviční. Též o palivo jest již přiměřeně postaráno a dávka uhlí v Praze ze 20Kg týdně zvýšena na 50Kg.

Padlé hlavy korunované tráví leckde v zátiší. Vilém internován v Holandsku, jeho korunní princ zavezen na ostrovy galejní, Karel rakouský prý na zámku Ekartsau blbne a jiní jinde rozschováváni, očekávají v nejistotě dnů příštích.

Počasí trvá přiměřeně, takže polní práce se dosti dobře dokončily a řepa do cukrovarů, které na jak dlouho jim uhlí stačí, práci započaly, pohodlně se vozí. Aby nezůstala v nebezpečí výživa lidu, stará se vláda o přesné dodávání obilí a bramborů. Přidáno na přídělu moučném a bramborů se dostalo na osobu 1q, takže četnější rodina dostala i 7-9q bramborů za 26-36 korun.

Lidem pracujícím v průmyslu upravena doba pracovní na osm hodin a vyměřena minimální mzda na 8-12 korun denně, která má býti vyplácena i kdyby podnik na nějakou dobu zůstal stát. Zvýšení této mzdy využitkuje se opět u mnohých podniků ku zvýšení a to mnohdy ku zvýšení nemístnému, výrobků jejich.  Tak p. inženýr Lukeš na důlu Byseňském zvýšil cenu uhlí z původních 4,90 na14 korun.

Počínají se prodávat kůže na boty a látky, zejména hedvábné, blíží se cenám normálním.

V politickém životě koná Národní shromáždění pravidelné schůze, kde věcně probírají se návrhy výborů, a zákony skoro vždy jednohlasně se schvalují. Dohodoví politikové připravují návrhy ku mírové konferenci, která po 20.12 má zasedáním počíti.

Československá republika obsazuje den ode dne svým vojskem území, které nám nechtí Němci v Deutscheböhmen vydati, někde i mocí, a pokračuje v okupování Slovácka. Tam trpili Maďaři pořád zlořády až 10.12 ustanovil velící generál dohody jich čáru rozhraní, za kterou nyní Maďaři ze Slovácka ustoupili.

Velikým napětím očekávány jsou legionáři z Francie, jejichž generální štáb s plukovníkem Husákem, rodákem Nymburským, velkou poctou byl uvítán. Ještě více očekáván jest president republiky Masaryk, který tyto dny do Prahy zavítá. Uvítání jeho má přesahovati vše, co Praha za posledních dnů viděla.

Nejhůře dnes je v Rusku a Roském Polsku, kde buďto bolševici, neb Poláci s Ukrajinci sebe vraždí a majetek pálí.

Žádné spojení tam odtud není, nevíme nic o našich lidech, kteří tam uvízli, ba i parní oračky, které byly v Haliči, jsou s lidmi je obsluhujícími ztraceny a majitelé o nich neví.

Přiblížil se den příjezdu prvního presidenta Československé republiky. Byl to památný 21 prosinec 1918, kdy celý národ shromážděn již po stanicích, kudy vlak jel, nadšeně jej vítal, v Praze pak samé bylo uvítání jeho tak imposantní a srdečné, za přítomnosti všech stavů a povolání, že uvítání to bylo opět výrazem lásky a oddanosti národa muži, o naši vlast nejzaslouženějšímu, ale také výrazem ukázněnosti národní.

Tolik lidu, tolik různo politicky smýšlícího obecenstva a také samo sebou se rozumí, podvratných elementů, a ani dosti malé nedorozumění, neb neústupnost.

První cesta byla do sněmovny, kde v přítomnosti veškerých poslanců složil slib na ústavu.

Zároveň s Masarykem přijeli čeští legionáři z Itálie, kteří po dlouholetém odloučení od svých rodin strávili Štědrý den v kruhu rodinném, by opět ku svým praporům na Slovensko určeným se dostavili.

Počínají se také trousiti naši legionáři z Francie. Jen zůstávají nezvěstní legionáři a zajatci v Rusku, odkud každé spojení ať poštovní, ať vlakové jest přerušeno. Těch asi se dříve než k jaru nedočkáme.

Němci v Deutschböhmrn se utišují, město jedno po druhém obsazováno jest naším vojskem. Maďaři ustupují dobrovolně ze Slovácka a Poláci jsou příznivi dohodnouti se o Těšínsko.

Tak jestli nějaké domácí rozbroje opět nepoškodí nás samotné, můžeme do nového roku 1919 hleděti s myslí klidnou a ujasněnou a můžeme rok ten vítati jako rok obnovy a znovuzrození našeho národa Českoslováckého, který se sám již postará, aby všem povinnostem národa kulturního, všech pout absolutismu Rakouského zbaveného dostál, se ve spolek národní vzdělaných, na svou čest a svá práva hrdých, připoutal a tak hodným se stal obětí, které životy a jměním draze vykoupil. A jestli tehdy dobyli jsme si něčeho, o čemž se nám ještě před dvěma měsíci nezdálo, hleďme si to zajistiti pro budoucnost, pracujme v pravé demokratické myšlence společné, chtějme žíti, ale také nechme žíti, zbavme se lichých hesel a frází, jděme za jedním cílem, který jest: Blaho všech a nejen třídy jedné, třeba ciferně početnější.

Když takovým přesvědčením a závazkem vstoupíme do roku nového, když všechny ty tužby splníme, postavíme nejlepší pomník našim padlým hrdinům na všech bojištích a tím splníme vůči nim svoji povinnost vlasteneckou, za kterou svůj život obětovali.

Budiž tedy vítán rok 1919 jako rok svobody, osvěty a bratrství národů dlouho ujařmovaných a nyní vlastní svou silou a vlasteneckým nadšením jako z hrobů povstalých.

Dej Bůh, abych záznamy do této pamětní knihy pro rok 1919 mohl psáti ve znamení pokoje a míru, a mohl na místě zpráv z let 1914-1918, jen zbraněmi chřestícími a stoupáním drahoty a nedostatku překypujícími, psáti, pokud mi to svěřeno bude, jen zprávy po většině milé, vzdělání a rozkvětu našeho milého národa i naší rozšířené vlasti se týkající.

Toť mé všeobecné přání na konci roku 1918.

                                    31. prosince 1918

                                     Zlonický