Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rok 1947

21. 4. 2016

                          Rok 1947

Rok 1947 začal málo slibně. Velké mrazy trvaly od roku 1946 a postihly naši celou republiku.

Od dubna 1947 až do července nezapršelo a úroda byla velmi slabá. Výnosy hospodářských plodin byly: u žita 9q, u pšenice 9q, u ječmeně 10 q a u ovsa 11q po hektaru. Zemědělci, pro velmi špatnou úrodu dodávky neplnili.

Místní národní výbor zažádal dle oběžníku ministerstva zemědělství o podporu na suchý rok pro zemědělce. Bylo zažádáno o částku 60.000 Kč, povolena byla částka 30.000 Kčs.

Komise rozdělila podporu následovně:

Scholze Josef 1.000 Kčs, Šípal Josef 2.500 Kčs, Záluský Jaroslav 1.500 Kčs, Šmaus Jaroslav 1.000 Kčs, Knobloch Čeněk 1.000 Kč, Hamous Václav 2.500 Kčs, Bečvářová Antonie č.p.80 750 Kčs, Podpěra Václav 750 Kčs, Vosyka Josef 1.750 Kčs, Beránek Josef 1.000 Kčs, Mikulec Josef 750 Kčs, Somol Alois 500 Kčs, Šulc Josef 1.500 Kč, Mansfeld Jaroslav 1.250 Kčs, Landeska Václav 750 Kčs, Knobloch Alois 1.250 Kčs,Orlt Václav 1.750 Kčs, Pospíšil Bohumil 1.250 Kčs, Vejražka Václav 1.500 Kčs, Paur Čeněk 1.000 Kčs, Ešler Antonín 1.500 Kčs, Urbánek Karel 750 Kčs a Zahradník Adolf 1.500 Kčs. Železník Alois a Procházka Eduard byli z podpory vyloučeni.

28 října minulého roku, při příležitosti oslav státního svátku vyhlášen dvouletý plán.

Tento plán měl naši obec zvelebiti, bohužel však katastrofální sucho, které postihlo téměř celou Evropu, náš plán velice brzdil. Přes všechny potíže však provedena elektrisace obce, což bylo zajisté již po tak hrozné válce, při materiálových potížích velikým úspěchem.

Jako druhým a neméně důležitým úkolem bylo rozvedení vody po celé obci. Tento úkol se nám podařilo splniti na 100%. Bylo to opět zásluhou našich soudruhů a některých občanů. Kteří zdarma prováděli výkopy a zde je nutno poukázati na soudruha Kytku Františka, nejstaršího občana, který ku konci i za cenu nastydnutí pracoval se soudr. Šmausem Frant. A Beznoskou Václavem až do pozdních hodin nočních, při lampě u sváření a spojování potrubí. Byla to práce, kterou je zde těžko oceniti, a která byla však také celým okresem obdivována.

Podařilo se mi podchytit brigádní pracovní hodiny, které se na stavbě vodovodu vykonaly. Vypisuji však pouze ty, kteří měli odpracováno nejvíce hodin a byli to: Kytka Frat. 69 hodin, Šmaus Frant. 64 hodiny, Bečvář Ant. ml. 67 hodin a Beznoska Václav 47 hodin. Celkem pracovalo brigádně na rozšíření vodovodu v Bysni a na Tuřanech 87 dobrovolných pracovníků a to všech politických stran a na vodovodě odpracováno celkem 1.708 hodin. Položeno bylo 200 metrů hlavního potrubí, mimo přípojek, které si zaváděl každý sám. Potrubí stálo 34.550 Kč, které si obec musela vypůjčit.

Přehled všech prací byl:

Na elektrice 175 hodin, na svařování a stavění stožáru 347 hodin, při natahování sítě veřejného osvětlování 551 hodin, na opravě cesty k Bysni 70 hodin, na hasičských pracech 45 hodin, na čištění vodojemu 34 hodiny, na čištění obce 85 hodin, na rekonstrukci čerpací stanice v Bysni 96 hodin, na barvení stožáru rozhlasového 66 hodin, na úpravě návsi v Bysni 57 hodin, na veřejném světle v Tuřanech 42 hodiny, na česání švestek v Tuřanech 31 hodin a na různých pracech pro obec 92 hodiny.

Celkem bylo v rámci dvouletého plánu odpracováno 3.587 hodin brigádně zdarma. Přepočteme - li to na penězích ušetřeno bylo obci na 60.000 Kč.

Politická práce v obci……..přečtěte si v kronice.

V roce 1947 povolena byla živnost kovářská a podkovářská v Bysni panu Karlu Dvořákovi a živnost hostinská.

Dne 14. 9.1947 provedena byla exhumace vojína rudé armády z břehu v Bysni na Tuřanský hřbitov. Převezení prováděl Josef Pidrman.

Bochníček Josef a Švindl Bohumil darovali obci pozemky pro veřejnou ulici, jež dal M. N. V. zaknihovati.

Dne 31. 8. 1947 byl předán dar republiky v částce 1.500 Kč pí. Boženě Roubkové v Tuřanech, za vychování 6 dětí.

V roce 1947 daroval Frič Jan obci polovinu domku č.p. 27 kterou M.N.V. odprodal Flígrové Bertě.

4 května 1947 provedl DDD.Byseň – Tuřany společně s Osvětovou radou zájezd do Terezínské pevnosti, ku hrobu našeho občana soudruha Antonína Řacha, který byl v Terezíně zastřelen. Při této příležitosti bylo na soudruha Řacha vzpomenuto těmito slovy: Ti, kdož byli popraveni za to, že přechovávali osoby říši nepřátelské, nebo je podporovali, uschovávali střelné zbraně, tvořili národní výbory, dopouštěli se sabotáže a odboje proti němcům, těm patří náš dík a vzpomínky!

Jedním z nich byl soudruh Antonín Řach, narozený 11 prosince 1897 v Bysni, jako syn hraběcího deputátníka. Vyučil se v Lánech řemeslu truhlářskému a pracoval ve Slaném několik let. Pracoval v DTJ. A po roztržce soc. dem. strany vstoupil do řad revolučního dělnictva, do KSČ, kdež byl činný ponejvíce ve FDTJ, hlavně v divadle. Na scéně vytvořil mnoho postav, jako Jánošíka, hraného dne 31 září 1924 v přírodním divadle v Remízku, spolkem DDOČ a v nespočetných veselohrách i činohrách jak jej v celém okolí znali. Před okupací se oženil s Marií Benešovou ze Studeněvse a odstěhoval se do Roztok u Prahy a byl zaměstnán jako opatrovník v ústavě pro choromyslné v Bohnicích. Zůstal stále věren dělnickému hnutí a pracoval v Roztokách ve straně KSČ a v okupaci byl v odbojové skupině Praha-Bohnice. Jeho činnost přechovávání zbraní v ústavě, konání sbírek a podporování rodin po umučených německými fašisty a nakonec přechovávání a ukrývání uprchlých soudruhů, které přechovával ve svém bytě v Roztokách, mezi kterými byl i nynější člen ústředního výboru KSČ.

Byl zatčen na udání dne 3 srpna 1944 a převezen do Pečkárny na gestapo, odkud po dlouhé kalvárii a trýznění, převezen do Terezínské pevnosti, kdež dne 2 května 1945, kdy se již kvapem blížila sovětská armáda, asi s 50 soudruhy postaven na dvoře pevnosti a zastřelen. Svůj věčný sen spí na Terezínském hřbitově u malé pevnosti. Kdo jej znal jako dobrého soudruha, obětavého pracovníka a věrného kamaráda, ten na něj bude věčně vzpomínat a dělnická třída na něj nikdy nezapmene. Čest jeho památce!

Den před tím dne 3 května byla v rámci květnových oslav uspořádána v Tuřanech smuteční tryzna za místní občany, kteří za německé okupace byli umučeni.

1 května 1947 bylo přádáno v tomto rámci divadelní představení „Za svobodu národa“.

Zemřelí v roce 1947:

10. 1. 1947 Froncová Alžběta roz. Müllerová, zemřela v Tuřanech č. p. 74

26. 1. 1947 Bečvářová Anna svobodná, v Tuřanech č. p. 89

16. 4. 1947 Stehlík Karel, horník v Tuřanech č. p. 81

8. 7. 1947 Procházka Mořic, rolník v Tuřanech č. p. 29

21. 7. 1847 Hofman Antonín, důchodce a obecní sluha v Tuřanech č. p. 65

7. 9. 1847 Vykouková Marie, Tuřany č. p. 6

16. 10. 1947 Samková Anna roz. Frolíková, v Tuřanech

13.11.1947 Pokorný Václav, strojník Tuřany č.p. 50

3. 12. 1947 Bayer František, rolník na odpočinku, Tuřany č. p. 25

Čest jejich památce!

Tímto zakončuji rok 1947

                                              Sirotek Čeněk

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář