Válka světová 10 část
Válka světová 10. část
Ač do posledka měla naše diplomacie za to, že Rumunsko a Řecko zachovají přesnou neutralitu, překvapen byl svět zprávou, že Rumunsko vypovědělo Rakousku válku a skoro celé Sedmihrady a přes Bukovinu spojilo se s armádou Ruskou. vojskem ku čtyřdohodě, ač válku nevypověděl.
Rusové pomalu zabírají, ač při hrozných ztrátách, kus po kuse Haliče, taktéž Francouzi a Angličané tlačí Němce z jejich dobře vybudovaných pozic více a více.
Vypovězení války Rumunskem jevilo hned následky. Vláda zabavila veškerý ječmen, který dříve pivovarům přidělilo jako chlebovinu pro obyvatelstvo. Tímto okamžikem pak vydala nařízení, že hostince smí čepovati pivo denně jen od 7 – 10 hod. večer a sice osobě jen 1/5 litru a domácnosti 1 litr. Tímto nařízením přibyl opět jeden spletek. Následek však toho bude, že mnoho pivovarů přestane vařiti a ještě více hospod se zavře.
Také vyšlo císařské nařízení, dle něhož prozatím upravuje se dávno předpovídané zvýšení daní. Zvýšeny jsou daně: gruntovní o 80%, výdělkové a z příjmu od 15 – 120%, daně z tantiem až na 200%. Vyjmuta jest daň domovní a činžovní.
Zvýšena jest daň z piva (kterého však nebude), daň kolková, počtovní a ze zápalek. Obyčejná škatulka zápalek, kterých stál před válkou balíček deseti kusů 16 hal. státi bude nyní 56 hal.
Omezeno proti loňsku jest mletí obilí pro domácnost. Může si sice dle příkazu rodina dáti semlíti obilí na ní vypadající (400-320gr.) na osobu a den, nesmí však do mlýna si více dáti, než na jeden měsíc spotřebuje. Po měsíci opět tak. Jaké jest to nerozumné nařízení viděti z příkladu: Jeden člověk smí si dáti semlíti na měsíc 12 kg meliva. Z toho jsou dva druhy mouky, otruby a pomelek, co si nese pro měsíc pak domů? Když k těmto obtížím přidá se ještě, že brambory napořád hnijí, mezi dobytkem vepřovým vypukl mor a husy a slepice napořád pocházejí, musí se říci, že všechno, i ta příroda vypověděla člověčenstvu válku a že i ona přičiňuje se o jeho zničení.
Do 1.10. z front žádných nových zpráv. Ač se na všech bojuje, jsou to jen boje místní a proti červencovým a srpnovým ne tak krvavé, až na frontu Anglicko-Francouzsko – Německou.
Tam trvá nepřetržitě ne boj, ale v pravém slova smyslu vraždění. Každý metr dobytého zákopu pokryt nesčetnými mrtvolami. Účastníci těchto bojů vyprávějí, že to peklo na zemi a že lidé, kteří všechny tyto hrůzy přežijí, jsou nervově zničeni a ke všemu již apatičtí. Nepočítá se již na sta, ale na tisíce děl a strojních pušek proti sobě smrt chrlících a vystřelené náboje se nepočítají na den, ale na hodinu do tisíců jdoucí. Krajiny ponejvíce na řece Sommě jsou holou, granáty rozvrtanou pouští a četné osady a města tam také rozstřílené, že není někde ani jednoho domku celého, ba většina jich smetena úplně z povrchu zemského. A po takové poušti krok za krokem postupují Francouzi a Angličané za couvajícími Němci. A tak jako Němci z nenadání počali boj ponorkový, tak nyní proti nim vysílá na souši Anglie obludu prý strašnou, „obrněné automobily“, v nichž umístěny strojní pušky a polní děla a tak vyzbrojené do nepřátelských položení vjíždí a tam smrt šíří. Jejich pancéřům neublíží polní děla a pušky, střelám pak těžkých děl svou hybností se lehce vyhýbají. V boji ve vzduchu všechny armády se předstihují, tak že dnes se stává, že na zemi trvá boj a nad tímto pozemním rozvinuje se zároveň boj ve vzduchu, ne již jednoho letadla proti druhému, ale celého roje letadel opatřených děly a různými granáty chrlícími smrt a zničení jedni druhým.
V politické situaci žádná změna, která by nasvědčovala brzkému míru. V poslední době vyslovili Němečtí a Angličtí státníci tak palčivé řeči proti sobě, že jedni i druzí chtějí boj dále vést, pokud soupeře nadobro nezničí. Tím pak se vyhlídky na mír zkalily a svět musí se připravovat na třetí zimní tažení. Nespokojenost s tímto stavem se mezi neutrály počíná jeviti a každý počíná zbrojiti a na válku se připravovati. Zvláštní, že dle úvah časopisů jsou všecky přípravy konány proti Německu.
V Rakousku počíná se napořád se sejímáním zvonů ze zvonic k účelům válečným. Jen ty nejpamátnější jsou vyjmuty. Všecky zvony i na kapličkách po vesnicích se na váhu spočítají a dvě pětiny té váhy odevzdá se eráru a tři pětiny zůstane na věžích. Jsou to kormutlivé chvíle, když jest zvon veliký a velkou námahou by jeho snesení z věže spojeno bylo, se tento na věži kladivem na kusy rozbije a dolů shází. Zvon, který věky zval k různým ať církevním výkonům, ať oslavoval rodinné chvíle památné, se roztluče, aby ze zbytků jeho ulita byla smrtonosná zbraň.
O drobné peníze jest taková nouze, že počínají se trhati na čtyři čtvrtky papírové dvoukoruny a tyto čtvrtky se za 50 hal. Udávají.
Do 1.11. nestalo se na bojištích nic zrovna podstatného. Rusové omezují se na dobytých dříve posicích se řádně opevniti, Rumuni ustoupili v Sedmihradech do pohraničních úseků, Němci a Rakušané zaplavili Rumelii a obsadili Kysten ? na Černém moři, spojené armády Francouzské a ostatní operují proti Němcům a spojí v Srbském území a mají obklíčenou Bitolii.
Italové pomalu blíží se k Terstu, Francouzi s ohromnými ztrátami vítězí krok za krokem u Verdunu dobývajíce posic Německých strašně opevněných, co mezi tím Angličané také krok za krokem při oboustranných velikých ztrátách zatlačují Němce z jich úkrytů na nichž dvě léta pracovali. Boje ve vzduchu rozvíjejí se jako na zemi. Fronta proti frontě na zemi a fronta proti frontě ve vzduchu, třeba 50 letadel v boji proti sobě. Německo opět straší ponorkami a dokázalo, že Norsko postavilo se proti němu a prohlásilo své vody každému cizímu plavidlu za uzavřené. V Řecku situace nevyjasněna, jednou hlásí se že zvítězil vůdce republikánů Veneziela, podruhé že král a jeho strana. Zdá se vskutku Řecko zachová neutralitu až na to že dovolí spojencům volný průchod vojska zemí, aby tak do Soluně mohli vpadnouti do boku Bulharům a Němcům v Srbsku a Makedonii. Aby nemohli vojáci podávati nějakých nejistých zpráv z bojišť, musí zasílati jen přiloženou tisknutou pohlednici. Příbuzní z ní nedozvědí se nic zvláštního, jen podle rukopisu poznají, že člen rodiny žije a že to za něho neposílá někdo jiný.
