Válka světová 18 část
Válka světová 18. část
Rok 1918 počal opět jen samými zápletky. Na místě aby Ruští delegáti 4.1 do Brestu litevského k pokračování v poradách se dostavili, poslali telegram, že vyžadují jiní místo k poradám, totiž Stockholm. To strana druhá nechtěla připustiti, protože prý by tam mohli na ruské delegáty činiti nátlak nepřátelští živlové (Angličané) a tak na místo mírových podmínek ujednává se místo, kde v poradách má být pokračováno. Po delších poradách zůstal Brest Litevský za místo jednání. Do 15.1 měly býti podmínky mírové stanoveny, ono zatím jednání stává se spletitějším. Kdežto dříve Němci prohlašovali, že chtí mír bez anexí a kontribucí, vyvstal německý generál Hofman a prohlásil, že Německo od zabraného území neupustí. Proti tomu ohražují se Rusové a vyjednávání vázne. Němci přímo prohlašují, že Rusko jest každého vojenského odporu neschopné a že o obnovení nepřátelství ze strany Ruska nemusíme se báti. Proto přesunují celou svou brannou moc na bojiště západní, kde z obou stran činí se velké přípravy k rozhodné bitvě.
Přibyla opět jedna „enka“ mydlenka, která však nemá jako mnohé jiné žádné ceny, neb mýdlo, ač počala srpnem, se dodnes 15.1.1918 na ní nedostalo a když by se dala mydlenka vyvařit, ty různé špíny by dojista nepustily a zůstaly by.
Památným, v ohledu národní nyní nastalé svornosti zůstane den 6tý leden 1918, kde zástupové všech zemí koruny České, poslanci říšští i zemští se v Praze sešli, by za jednotu a samostatnost těchto zemí svorně opět hlasu vznesli. Usnesena rezoluce pod jménem „deklarace“ v níž požadavky a přání Českého národa slavně byly dokumentovány. S deklarací tou telegraficky projevili souhlas Jihoslované, bylo však obé vládou jako vlastizrádné konfiskováno a potlačeno. To se státi mohlo, ujednání však a ona dokumentovaná vzájemnost se však nedá konfiskovat, ani mocí úřední potlačit.
Tak jak se předvídalo, nedošlo ke konečnému ujednání míru s celým Ruskem. Troczki a Lenin všelijakými vytáčkami jednání protahovali, až konečně prohlásili, když boj proti nim v Petrohradě a okolí se stupňoval, že na podmínky Německé nepřistoupí, jednání přeruší, ale v boj se nedají. Zato zástupci Ukrajinské republiky prohlásivše Ukrajinu za samostatné území, podepsali 12.2 podmínky mírové. První tehdy konečný snad mír, arciť s malým státečkem, jehož hranice nejsou dosud určeny. Toto určení pak rozladilo Rakouské Poláky, jimž má býti odejmuto Haličské území Ukrajinci obývané. Z toho velké nepřátelství proti vládě a ohlášený boj do krajnosti. Ani ne tento mír, jako rozhádanost v celém Rusku i mezi vojskem, umožňuje, že Němci skoro veškeré vojsko stáhli na hranice Francouzské, kde v těchto dnech očekává se strašná bitva, prý to bitva rozhodná a poslední? Dej to Bůh!
Jak jdou zprávy z Ruska, utíká tam všechno vojsko od praporů a co na sobě i sebou má, ať šatstvo, zbraň, potřeby dovozné, zejména automobilové, léčiva a jiné, prodává a domů utíká. Nikoho pak není, kdo by ho udržel a tak zdá se, že s Ruskem se už počítati nebude. V lednu byly opět odvody osmnáctiletých, kteří ihned museli nastoupiti službu, jako i všichni dovolenci 19-24 letí, mimo horníků. Na všech drahách zmenšen provoz, mnoho osobních vlaků a rychlíků zrušeno a zavedeny zase jako před dávnou dobou vlaky smíšené, ve vozech rozbitých a nevytopených. Zato však zvýšeny ceny za jízdní lístky a dovozné nákladů až o 100% proti míru.
Kalamitu uhelnou, která v městech jest katastrofální, zmírňuje mírná zima až do 15.2 trvající.
Jelikož snížena opět dávka mouky, musí rolníci, onu diferenci, která mezi dřívější dávkou větší a nynější dávkou menší povstala, odvésti.
Jakmile vypršela lhůta na příměří určená, počali Němci zaplavovati kraje Ruska svým vojskem a rabovati všude jak materiál válečný, tak i zásoby potravin. To donutilo Troczkého k podepsání mírových pomlek, které když by měly při celkovém ujednání mírovém platiti, znamenaly by úplné zničení Ruské říše. Utvořeny samostatné malé státy, v jichž čelo postaveni mají býti princové Němečtí, Ruská spojení s moři dána pod dohled, to z čeho koukal nějaký zisk (petrolej, rudy,uhlí) dáno pod pravomocnost Německa. A takový též mír bylo donuceno 7.3 podepsati Rumunsko, po němž prý bude následovati i mír se Srbskem, Černou horou a Řeckem. V následku tohoto míru počínají se vraceti naši zajatci z Ruska. Jsou nějaký čas drženi pod lékařským dozorem, pak prý dostanou čtyřnedělní dovolenou a budou opět do fronty zařazeni. Takže tím se fronta proti Itálii velmi zesílí a i snad frontě proti Francii a Anglii se Němcům z naší strany pomůže. Na této frontě pořád ticho, ač se již o zasáhnutí Američanů v menších šarvátkách mluví.
Počasí nastalo jarní, takže se 6.3 počalo pohodlně setí. Zásobovací obtíže v městech jsou čím dále tím horší, takže některá rodina nedostala na lístky již 14 dnů žádné mouky ani chleba. Ani nemůže si člověk vynamysliti, jak je možno za těch poměrů živ býti. Tato bída pak přenesla se v dubnu i na venek. V aprovizacích nedostávají lidé již mouky a jediné, co k dostání, jest trochu špatných bramborů.
Na bojištích Ruském a Rumunském, taktéž jižním, úplný klid. Mír projednáván s Rumunskem a naděje, že od Rumunska a Ukrajiny máme k očekávání zásoby, prohlásil ministr zahraničí hrabě Černín vůči deputaci obce Vídeňské, že dovozy tyto nebudou státi ani za řeč.
Dlouho očekávaný boj na frontě Francouzské vzplanul 23.3 ve velké síle. Snad miliony lidu stojí proti sobě ve zbrani a smrdutými plyny ničí barbarským způsobem jeden druhého. Plyny ty jsou tak silné, že dusí se celá oddělení vojska té i té strany. Opět jedna vymoženost technická dvacátého století, která již nemůže nazvána býti nic jinak, než barbarství národů starých, nevzdělaných a boj inteligence a národa trochu citem lidskosti prodchnutého. K zmíněným již novotám přibyla, aniž by se o ní někde vědělo, novota jiná a sice německé dělo nosnosti na 140 kilometrů. Jest to jako pohádka, ale dokázáno, že Němci ze svých zákopů stříleli až na Paříž. Jak dělo konstruováno a jak zřízeny výstřely, aby tak daleko donesly, zůstává hádankou. Jen prohlášeno, že zbudováno jest v závodech Kruppových v Essenu. Takovému velikému nárazu nemohli vzdorovati voje Anglické. Couvli do třetí linie, kde se Němci zarazili a do dneška (desátý den) z místa hnouti se nemohou. V bojích těch zúčastnilo se též těžké Rakouské dělostřelectvo. Do 15.4 pomalu dobývají Němci vesnici za vesnicí, města za městem. Jako na Itálii, tak zde pomáhají jim k postupu otravné plyny a ne statečnost vojska. K bojům na frontě přidružily se boje politické. Zahraniční ministr hrabě Černín vyhýbaje se místu, kde by mu v prvé řadě bylo povinností objasniti celou jak válečnou, tak politickou situaci delegacím totiž, rozevřel svoje nitro vůči několika Vídeňským radním, kdež jim do nebe vychválil chování se Němců a Maďarů v této krušné době, kdežto na Čechy kydal hanu a nazval vůdce jejich samozvané zemězrádce, Jihoslovanův pak úplně pomlčel. V proslovu zmínil se též o politice, zejména že před nynější poslední ofensivou obrátil se předseda Francouzské republiky na vysoce postavenou osobnost Rakouskou, by se přičinila o ukončení války. Předseda republiky toto prohlášení poznačil jako lživé a když Rakouská diplomacie nepřestala útočiti, oznámil, že má po ruce list císaře Karla (toť vysoce postavená osobnost), který sám o mír usiluje a list králi Anglickému adresoval. Opět bylo to označeno jako nepravdivé a tu předseda republiky uveřejnil list onen doslovně. Nebyl sice adresován králi Anglickému, ale vévodovi Sixtovi, svagru císaře, v němž zračí dobrá vůle panovnická, by bylo krutým bojům učiněn konec a vévoda dožádán za zprostředkování. To arciť našeho mimistra dost kompromitovalo.
