Válka světová 19. část
Válka světová 19. část
Ale i záležitost Slovanská neskončila pro pana ministra bez úrazu. Hned ze všech korporací podány protesty proti tak silnému podezření a vláda sama začala osten řeči zmírňovat a poslancům vymlouvat. Tito však ustanovili, že odvolají se k národům a voličstvu a svolají do Prahy na 13.4 sjezd národní z Čech, Moravy a Slezska a ze zení jižních. K sjezdu tomu odbývaném v obecním domě Pražském sešli se zástupcové všech stavů a stran a přijeli vyslanci Jihoslovanů, Slovinců i Chorvatů počtem i svými vynikajícími dámami přes padesát.
Sjezd zahájil předseda klubu agrárního Staněk, po něm pak mluvili: Spisovatel Jirásek, za Chorvaty Dr. Ante Pavelič, za Jihoslovanský klub Dr.Anton Korošec, dále Dr. Kramář, za sociální demokracii poslanec Gustav Haberman a všechny ženy poslanec V. Klofáč. Z pronesených řečí i ze složené národní přísahy byla většina konfiskována, tak že na veřejnost dostaly se jen úryvky:
Přísaha:
Národe českoslovanský:
Shromáždili jsme se zde jako povolaní zástupcové Tvoji, abychom manifestovali, že všechen národ sjednocen tak, jak toho dějiny Tvoje nejsou pamětníky, stojí jako žulová hradba za vším tím, co Tvoje poselstvo v pamětných svých a historických deklaracích zjevilo. Tak zde stojíme! A v pevné nezlomné důvěře v konečné vítězství nejsvětějších práv svých, v důvěře ve vítězství spravedlnosti, ve vítězství práva nad násilím, svobody nad porobou, demokracie nad výsadami a pravdy nad klamem ve velikém rozhranění dějin světových
zvedáme ruce své
A při drahé památce předků, před očima vzkříšeného národa a nad hroby padlých v mohutném souzvuku všech duší svých
slibujeme
dnes a pro všechnu budoucnost:
Zůstaneme kde jsme stanuli!
Věrni v práci, věrni v zápase, věrni v utrpení, věrni až do hrobu!
Vytrváme dokud nezvítězíme!
Vytrváme až pozdravíme samostatnost svého národa!
Zdráv buď národe Českoslovnský!
Zůstávej ratolestí rostoucí, přijdiž čas Tvůj!
Rostiž a vzkvétej ve vlastech svých a ve velké bratrské rodině národů světa pro štěstí svoje i pro blaho příštího osvobzeného lidstva!
Předseda polského kola posl. Kendzior zaslal projev v němž mezi jiným praví: Žádný národ, který má smysl pro čest, takovou provokaci, jako byla Černínova vůči Čechům, nemůže nechat bez protestu.
V úvodní řeči pravil předseda Staněk h hostím Jihoslovanským:
My přivineme se ještě více k sobě, nás žádné hněvy nezmatou, žádné hrůzy a strašáky nezaleknou, ale penvým krokem a s jinou myslí a hlavou vzpřímenou půjdeme v před cestou, kterou nám vytkla jednomyslná vůle našich národů.
Spisovatel Jirásek mezi jiným pravil: Blahořečím, že ve velké těžké chvíli jsme se našli, že jest jeden jediný náš cíl, že všichni jsme za jedno v lásce a věrnosti svému právu, všemu spravedlivému, že jsme si svorně vědomi své minulosti sobě i svým potomkům, a že bohdá zachováme i my co přikazuje píseň : Nepřátel se nelekjte na množství nehleďte a hlediž a drž se každý šiku svého!
Chorvatský poslanec Dr.Ante Pavelič pravil mezi jiným:
My, Chorvatové Srbi a Slovinci máme s Vámi Čechy jeden cíl, stejní nepřátelé bojují proti nám stejnými prostředky a musíme se proti nim společně hájiti.
Ministr hrabě Černín hodil rukavici především Vám Čechům, my zde prohlašujeme, že hodil jí také nám.
Předseda Jihoslovanského klubu: My, kteří jsme svědky Vaší přísahy slibujeme Vám v tomto slavnostním okamžiku, že i nadále zůstaneme Vašimi upřímnými a věrnými spolubojovníky. Chceme dokázati, že jsme Vám věrnými bratry. Společně jsme trpěli, společně bojujeme a společně zvítězíme. Tímto vítězstvím bude Českoslovanská a Jihoslovanská samostatnost !
Dr. Kramář ku konci své vzletné řeči praví : A prosím Vás, by jste všem svým Chorvatům, Slovincům a Srbům nesli vroucí pozdrav všeho národa, všech jeho vrstev, aby jste řekli jim jménem nás všech, že pevně k Vám budeme vždy státi v boji i v utrpení, v štěstí i radosti, a že naše srdce jsou plna svaté víry ve spojené naše vítězství. Celý Český národ svým bratřím na Jihu z celé duše volá: Věrnost za věrnost a na vždy!
Sociální poslanec Habermann vzpomíná bratří našich Slováků podtatranských, kteří se nemohou zúčastniti a ku konci praví: Sociální demokracie Českoslovanská, všechen socialistický svět český vykonává povinnost svou do všech důsledků a sjednocený postup proletariátu Českoslovanského i Jihoslovanského je pilířem, který zabezpečuje, že veliká naše společná věc nikdy nepodlehne.
Poslanec Klofáč: Politika národa není jen politikou mužů, dnes pochopila česká žena, že se i jí týká, pochopila to, když vojna brala jí syna, bratra, když ztrácela muže, když sousto chleba stávalo se jí dražším a když do rodiny se vedral hlad. To vše učinilo ze ženy aktivní složku v české politické organisaci, ona všímá si dnes všech hospodářských, sociálních a kulturních zjevů, ona však v první řadě jde solidárně s námi, když ohrožen jest český národ a jeho velké zájmy. Dnes hlásí se česká žena pod náš prapor k vytrvalému boji. Kéž brzy přijde chvíle, kdy společně s námi všemi oslaví velké a trvalé naše vítězství.
Ku konci obrátil se předseda Staněk k Jihoslovanům a pravil:
Vám, drazí bratři ze slovanského jihu znovu vyslovujeme díky nejvroucnější. Vyřiďte, až se vrátíte do svých domovů, že národ Čerskoslovanský jest pevně odhodlán bojovat za svou i vaši svobodu, neboť náš boj jest pevně sloučen s bojem vaším a vítězství vaše jest vítězstvím naším.
Obrácen pak k celému shromáždění pravil: Jednu velikou prosbu máme k vám: rozejděte se po vlastech Českoslovanských a nadšení, které celou schůzí prochvívalo, neste do všech krajů, neste toto nadšení i víru v svobodnou budoucnost do všeho lidu.
Před obecním domem shromáždily se nepřehledné zástupy lidu, které vystupující delegáty vřele zdravily a pak, ku pohoršení našich nepřátel, kteří demonstrace očekávali, v nejlepším pořádku do svých domovů se rozešly.
A sotva asi všichni účastníci schůze dostali se domů, přišla z Vídně zpráva, že se hrabě Černín vzdal a jeho nástupcem jmenován Maďar baron Burián, jehož dříve v úřadě hrabě Černín vystřídal. Flašinet zůstal starý, nová jenom klika!
Do 15.5 na bojištích mimo hrozné přípravy žádné změny. Zato v životě politickém a občanském mnoho se přihodilo.
Ministerstvo nátlakem Všeněmců dvakrát říšskou radu odložilo a na místě jich potrestání prohlásilo jimi dávno toužené rozdělení Čech na kraje české, německé a smíšené, Jihoslovanům pak proti zřídilo německou nautickou školu v Terstu. Pronesla se zpráva, že ústavově věrní šlechtici a členové panské sněmovny s knížetem Fürstenberkem v čele zosnovali protirakouský plán, který dotýkati se měl i dynastie a myslelo se, že nejvyšší kruhy prohlédnou, zejména když čeští členové panské sněmovny loajální projev uveřejnili, ale naopak vláda je odměnila výše uvedeným nařízením. Češi a Jihoslované do jednoho muže stavějí se proti, jen jestli něco svedou.
