Válka světová 2 část
Válka světová - 2. Část
Když již odvodem koní bylo koňstvo na okrese zdecimováno, přišlo nařízení, že 15.8.musí býti dodány přípřeže ( z Bysně Tuřan 5 párů a tak poměrně z každé obce). V celé vsi zde zbyli koně: Antonín Knobloch 1, Vincenc Knobloch 1, Jan Spirit 1, Ladislav Urbáněk 1, Nádhera 1, Dvůr 2, Josef Železník 2, Alois Knobloch 1, Václav Hamouz 1, Bayer 2.
Za užívání potahů slíbil erár platiti 6 Kor. denně a celé zaopatření vozkovi a koním. Potahy byly odhadnuty a každý majitel obdržel potvrzení zač onen povoz byl odhadnut ( 1.800 – 2.400 K s vozem).
V lidu panuje velké rozrušení, každý plný nejistoty věří spíše zprávám nepravým, panuje nejistota a zděšení, tak že lze si lehce představiti rozrušení v roce 1848.
Obilí pomalu se sváží a v dobré jakosti suchá do stodol se ukládá. Jeví se velká bída o drobné peníze a každý opozdilý sbírá koruny a je schovává, ba i vklady ze záložen se hromadně vyzdvihují, tak že byla vláda nucena prohlásiti moratorium čímž záložny jsou vázány jen malé procento vkladů měsíčně vypláceti.
2.8. došla zpráva, že Prusko vypovědělo Rusku válku. Francie v mobilizaci pokračuje. České pluky po většině jen v Čechách. Ve městech, kde shromažďuje se vojsko samá nejistota i také bezhlavost. Nedostává se pro tolik mužstva šatu a výzbroje, tak že záložníci chodí v šatech civilních.
5.8. vypověděla Francie Prusku válku, 6.8. pak též Anglie, odvolávajíc se na barbarské zpustošení Belgie a všech jejích drahocenných památek ze strany Pruska, které nešetříc neutrality této země celým svým vojskem přes Belgii Francii napadlo. 8.8. vypověděla Černá hora a před tím i Srbsko Německu a Rakousku válku. Dodnes vypovězeny války: 1. Rakousko Srbská, 2. Rakousko Ruská, 3. Německo Ruská, 4. Německo Francouzská, 5. Německo Belgická, 6.Anglicko Německá, 7. Srbsko Německá, 8. Černohorsko Rakouská.
Na bojištích vpadli Prusové přes hranici Francie, Rusové přes hranice Rakouska, zaplavili skoro celou Halič, Bukovinu, ba i část Uher, Prusové do Ruského Polska. Zprávy do veřejnosti nedostanou se úplně pravdivé žádné a ač ze všech stran viděti raněných a padlých, není řeči o nějaké rozhodné bitvě až do dne, kdy toto píši – 26.1.1915.
Vojsko naše muselo ustoupiti od Lublinu do Haliče, kde celou východní část mají v držení Rusové i se Lvovem a obleženým Přemyslem. V Srbsku dvakrát pluky naše pokročily, ba i do Bělehradu se dostaly, musely však s velkými ztrátami na životech vojínů i na materiálu z celého Srbska se vzdáliti. Hrozné bylo prý podívání na tonoucí mužstvo a plovoucí mrtvoly v řece Drině. Nejvíce utrpěl pluk 102 a alpští myslivci z nichž obou ani deset procent se nevrátí.
Takové jobové zvěsti nesmí psáti noviny, ty přinesly jen navrátivší se vojáci ranění, nebo nemocní. Taktéž i z bojiště v Haliči, odkud i s umrzlými údy jsou nemocní do Čech i jinam vozeni, by po odejmutí dotyčného údu stali se mrzáky, nebo aby ku svému štěstí zemřeli. Ti kteří byli lehce raněni už zase ku svým plukům na bojiště jsou zařazeni. Množství těch nešťastníků zjistiti se nedá, jest však s hrůzou čísti v kolika městech jsou zařízeny pro ně nemocnice a kolik jich kde nemocných leží. To jsou stručné zprávy, ku kterým kdyby se již tolik ohlašovaných vítězství mělo přidati, muselo by se ono vítězství třeba již druhý den odvolávati.
V tomto válečném ruchu došla zpráva, že zemřel v Římě papež Pius X. Byl to kněz a nic jiného, ani odstín svého předchůdce pokrokového starce Lva XIII. Proto zvěst o smrti jeho byla jako by jen jiný smrtelník odešel. Více dotkla se zpráva o úmrtí knížete Schwarzenberka ( 27 roků) na bojišti a padnutí knížete Lobkovice ( 29 roků) alamanského ( 26 roků) – všech to upřímných českých šlechticů, jichž by byl národ náš po válce ještě potřeboval.
Odvody z ročníků 1894, 93, 92 které odbývány v Praze 19.10. ( odvedeno 75%) ztenčily opět obyvatelstvo. Zde z 19 vzali 11 mužů. Tito pak museli se již 26.10. ku plukům dostaviti.
Hned na to nařízen soupis mužů v 1878 – 1890 rozených kteří vojáky nebyli. Byl od 15.11. do 31.12. proveden jich odvod,( vzali jich 50%) a zavoláni od 15.1. do 15.2.1915 do zbraně. Toto rukování bylo ještě smutnější než všecky předešlé, povážili se že jsou to vesměs lidé zbrani nezvyklí a při svých až 42 letech dojista i nemotorní. Pořád se přemýšlelo jestli bude pravda, co hlásí Anglie, že povede válku až Rakousko a Prusko, které pronásledováním lodí obchodních od dovozu zámořského jsou odloučeny, vyhladoví. Aby zajištěn pak byl dostatek zásob pro vojsko, nařídila vláda, když již veliké množství našeho zdravého obilí bylo do Německa odvezeno, aby obce dodaly za určité ceny, které byly původně o 20% nižší než ceny prodejní, pak ale dle těchto přizpůsobené, jisté množství obilí. Obec Byseň Tuřany 41 pytlů pšenice, 10 pytlů žita, 31 pytlů ječmene, 35 pytlů ovsa. K tomu pak dodatečně 12q ječmene ve střední váze hektolitrové.
13.11. přivezeni sem polští vystěhovalci v počtu 120 – na celý okres asi 4.000. Zdejší jsou z okolí Lvova, Přemyslu a Krakova. Jsou to lidé dosti slušní. Někteří zanechali veškerý svůj majetek tam a přijeli s prázdnýma rukama, jiní, tovární dělníci spíše poměrům nastalým zvykají. Stát platí na ně 70 hal. Denně stravného, obnos sice malý, ale ve velkém na šetrnou domácnost stačící. Po cestě sem, i také v otevřených uhelných vozech, zkusili mnoho a teprv po delší době se trošičku zrestaurovali.
