Historie obce Tuřany a Byseň

       Válka světová 21. Část

Na bojištích do konce srpna: Na Italském boje bez výsledků pro obě strany, na Balkánském potyčky v Albánii. V Rusku domácí boje nepřestaly. Zdá se, že moc Bolševiků jest zlomena. Spáchán atentát dvěma revolucionáři na Lenina, který dvěma výstřely smrtelně raněn do prsou. To posuzuje se jako konec vlády a slávy Bolševiků, kteří hlásajíc svobodu a volnost vystupovali proti svým protivníkům šibenicemi a žalářováním krutěji než vláda carská.

Jestliže tato bojiště jsou trochu klidnější jest na bojišti Francouzském po celý měsíc krutý boj. Němci pořáde couvají a jsou spojenými protivníky z Francie vytlačováni. Všeobecně se usuzuje, že vítězí technika Americká a anglická nad Německou. Zvlášť konstruované vozy (tanky) které jsou tak obrněné, že vzdorují i střelám těžších děl, jsou ve stech vysílány před pěchotu a šíří smrt střelami a ohněm mezi nepřítelem. Když pak prorazí, následuje neudržitelný útok pěchoty. Jak rychlý takový vozový útok jest, svědčí, že jedno oddělení Francouzské zajalo Německého divizionáře ještě v posteli. Všeobecně se soudí, že to byl sám korunní princ Německý, o němž jako veliteli jedné armády není od té doby ani zmínky. Počínají hrozit cizozemské aeroplány nad městy. Tak nad Vídní z čista jasna ukázalo se šest Italských, které prý házely jen letáky, ač se mluví, že zničeno jedno nádraží. Nad Cařihradem, kde prý nezpůsobily žádnou škodu, za týden však uveřejněna zpráva, že celá Cařihradská čtvrt, ( 500 domů) požárem zničena. A tak všechny zprávy jsou nejisté a teprve za jistou dobu pomalu stávají se pravdivými.

Ještě jedna „enka“ na níž však nikdo ani drobeček tuku neobdržel. Jest zle o papír (stojí arch lepšího papíru 10 hal, jedno mizerné pero 6 hal) ale na všelijaké permony a šimly se jím jen plýtvá, tak i na ty různé „enky“.

Měsíc září byl zimavý a hojný na přepršky, takže se zbylá sklizeň dosti těžce svezla. Ku konci došla překvapující zpráva, že vláda cukrovarům na jisto uhlí nedodá a oni že nebudou moci zakoupenou řepu zpracovati. Dovoleno tuto pro domácí potřebu užíti, anebo i po domácku rozprodávati. Prodává se za 20 až 25 K za q. Všecka asi se takovým způsobem nezpeněží a vláda slibuje, že jí arciť zachovalou třeba až v květnu převezme.

V politickém životě vláda pokračuje v trhací práci Království Českého a pronásledování tisku. Připravuje nyní rozdělení správní komise na Českou a Německou a vůbec čím dále tím více Všeněmcům straní. Naši poslanci zastávají stanovisko vyčkávací, a nepovolují v opozici. Ku svolání říšské rady nemůže se vláda odhodlati a stanovila poslední lhůtu ku 1 říjnu.

Na Bojištích:Na Ruském boje s Bolševíky, kteří dle všeho úlohu svou dohrávají. Na Francouzském silný ústup Němců na celé frontě, takže armády spojenecké již operují na území Lotrinském ve vůkolí Met.(?) V Itálii jen potyčky bez velké změny území. Za to se 20.9 ozvalo bojiště Makedonské a Palestinské. Na tomto postupují Angličané proti Turkům vítězně a obsadili již celou Palestýnu, zajali mnoho Turků a ukořistili hojného materiálu válečného. V Makedonii pak znova zorganizovaná armáda Srbská a Řecká za pomoci Francouzů a Angličanů vrhla se na Bulhary, tyto ve třech dnech přemohla, armádu jejich rozštěpila a třetinu Srbska Bulhary obsazeného zaujala. V následku toho došla 28.9 překvapující zpráva, že Bulhaři chtějí uzavříti separátní mír se Srby a jich spojenci, že k tomu míru Turecko se kloní a že již odjeli náčelníci Bulharští o mír do Soluně vyjednávat. Toto pobouřilo kruhy Peštovské, Vídeňské a Berlínské a mělo za následek, že se tam počalo posílati vojsko Německé a Rakouské. Nejbližší budoucnost nejasné tyto poměry objasní.

Velmi rychle účinkovalo nabídnuté příměří na celý Balkán. Král Bulharský vzdal se trůnu ve prospěch syna Borise a odjel 4.10 ze země. Srbsko a jeho spojenci obsadili i část bulharska, aby aby přerušili železniční spojení Německa s Cařihradem, Rakouské vojsko vyklidilo velkou část území zabraného, Rumunsko nechce uznati smlouvy mírové s Německem uzavřené, Bolševíci vypověděli také mírovou smlouvu Brest-Litevskou. A v tomto zmatku sešel se Rakouský parlament, kde  naši  poslanci, stojíce se svými Slovanskými spojenci v krajní opozici, zejména pro poslední trhací choutky ministra Husárka v Čechách prováděné. Památnou skutečně řeč promluvil poslanec Staněk, který otevřeně řekl, že my od vlády Rakouské a jejich pomahačů Všeněmců nic nechceme, a že naše právo nám bude vráceno někým jiným, než ministerstvem Rakouským a že samostatnost národa Českoslovanského bude přes hlavy jejich v nejbližší době uskutečněna. Že mraky, které nad nespravedlivými a nešikovnými vládami Rakouskými se stahují, brzy se spustí a že Evropa ohne se před novým svým utvářením.

A již 4.10 došly soukromé zprávy, že děje se něco neočekávaného v zákulisí. A vskutku, 6.10 došly zprávy, že Rakousko podalo žádost k Wilsonovi o příměří, během kterého se má jednati o míru, jehož podklady mají býti dány Wilsonovi na  nichž chce on budovati mír a uspořádati příští poměry světové. V následku toho svolává předsednictvo Českého svazu sjezd zástupců všech slovanských národů na den 8.10 do Prahy, kde chce celou situaci objasniti a na příští doby národy Slovanské připraviti. Bude to sjezd manifestační, který opět vládu a naše nepřátele přesvědčí, že celý národ Českoslovanský jest svorný a silný, zároveň pak i tak vyškolený, že dovede sám o sebe se starat a že nepotřebuje poručníků od někad z Pruska. A tak spějí snad záležitosti a snahy naše, ba i celé Evropy k rychlému a demokratickému rozuzlení, neb i Německo, které ze svého poručníkování nechtělo nic popustit, zvrátilo vládu šosáků a z nařízení samého Viléma sestaveno ministerstvo pokrokové, lidové, ba byli do něho povoláni soc. demokrati (7) mezi nimi i vůdce Filip Scheiderman.  

Sjezd se neodbýval, protože nedošla dosud odpověď Wilsonova. Zato vydán císařský manifest, který jako všechny skutky vlády Rakouské byl ubohým. To, co v něm o samostatnosti států Českoslovanských bylo obsaženo uznáno našimi zástupci za mrtvě narozené dítě a manifest tak dlouho slibovaný zůstal zcela nepovšimnut. Zato stalo se ku dni 14-20 října v Praze tak dalekosáhlé vojenské opatření, že na ulicích mimo síly vojska byly postaveny i strojní pušky, ba i ruční granáty. Jako jindy zůstalo opatření to marným. Charakteristické, mezi jinými výjevy bylo proslovení jednoho bodrého občana před pražským obecním domem. Pravil: Oni jsou tak na hlavu padlí, že myslí, že vypukne revoluce a dají nás postříleti. My však, když dovedli jsme snášeti utrpení více století, vydržíme to v klidu ještě čtrnáct dní, kdy jistě naše samostatnost nám bude přiznána. 14.10 odbývaly se po celých Čechách dělnické schůze, při nichž protestováno proti dosud trvajícímu vývozu potravin a uhlí. Ten den byla také všeobecná demonstrační stávka. Naši zástupci měli se sejíti s delegáty Francie, Anglie a Ameriky ve Švýcařích. Vláda nechtěla jim dáti pasy, konečně povolila a pasy dala, ba dovolila, by po pětiměsíčním zastavení mohly opět vycházeti Národní listy a České slovo. Dovolení redakce měly, nedostaly však papír, tak že se nemohly tisknout a první číslo Národních listů mělo poznámku „na vypůjčeném papíře“!

Jestli celou válku jindy nezbytná cholera nás ušetřila, počala v Čechách a i jinde řáditi nemoc pod jménem Španělská chřipka! Jest to nemoc tak nakažlivá, že zachvátí celé rodiny a ibce a dosti případů končí zapálením plic a mozku a tím pak smrtí. Zemřely již dosti vážné osoby všech stavů a věku. Není léků a co nehorší uhlí, by mohlo se v příbytcích topiti. Nic se nedostane za peníze, jen za aprovizaci. Ba jest zde divadelní společnost, která má na plakátech „křeslo ½ kg sádla neb másla neb loje, I místo kus chleba, hrách neb brambory. II místo brambory a řepu, III místo řepu. To pobídlo vtipné zdejší vykuky, že chodí na řepu a tuto p. řediteli nosí a ten si s ní doma krmí prase a kozu. Toť také jedna vymoženost dnešní války. To, co jsem při založení této knihy jako zvláštnost uvedl, že totiž v obci zdejší se neusadil Žid když, tak že za krátkou dobu se vystěhoval, to se má nyní zkaziti. Prodal totiž Frant. Chvojíček  č.p. 84 nějakému polskému židu svůj domek. Protože však žid tento není, jak nám ze Mšeckého obec. úřadu sděleno zachovalý, usneslo se obecní zastupitelstvo ho sem nepřijmout. Jak asi záležitost ta dopadne?