Válka světová 22.část
Válka světová 22. Část
Počasí ku polním pracím jest příznivé, řepa, která jest slušná se dobývá a malými hospodáři do cukrovarů vozí, a protože tyto mají jen velmi málo uhlí, nepřijímají ji od velkých, kteří ji musí na svých polích krechtovati a čekati, jak s ní vláda naloží.
Na bojištích samý ústup vojsk Německých a Rakouských. Opět přišla zpráva z Berlína, že Rakousko a Turecko chtějí uzavříti separátní mír, podobný Bulharskému. Zůstává tedy Německo osamoceno. Avšak i v lůně jeho počínají veřejně ozývati se hlasy po okamžitém míru a až tento uzavřen bude, žádají bezohledné stíhání a přísné potrestání viníků nynější války, kteréžto potrestání nemá přestati ani u hlav nejvyšších a snad i korunovaných. Překvapení stíhá překvapení, a co se dnes zdá nemožným, jest zítra jako věc hotová uveřejněno. Tak po prohlášení samostatnosti Polské, prohlásili se Maďaři za samostatný stát, jsouce s Balkánem ve spojení jen osobou panovníka. Brzy pak dojde k prohlášení samostatnosti státu Českého a Jihoslovanského a pak mapa Rakouska bude úplně pozměněna.
A dříve, než někdo se nadál, došlo dne 28 října 1918 k prohlášení samostatnosti státu Českoslovanského.
Jak ku prohlášení tomu došlo nelze mi zde vyličovati, přiložil jsem však čísko časopisu „Venkov“ za desku této knihy a žádám, by toto číslo bylo zachováno pro všechny časy budoucí. Kdyby pak mimo nadání nemělo se číslo ono na tom místě zachovati, stůj zde první strana téhož:
28 říjen 1918
Rudolfe Habsburku ,jenž prý jsi meč vnořil
v hruď nám na Moravském poli,
dnes z hrobu zříš, jak celá sláva tvá
se jako hlína rozpadává a drolí.
Markýzi Géro, jemuž na prstech
krev našich bratří kouří se až posud,
spěš do Vídně a rodu svému zjev:
My prohráli! Jest zpečetěn náš osud.
Ferdinande, kterýs o tom snil,
Že nad hrobem tvým ti českým vzplála Zora,
Dnes zříš svým zrakem strhaným,
Jak strašně pomstěna je Bílá Hora.
A nad Prahou se zdvíhá postava,
olbřímí zjev, jenž v oblak se až ztrácí,
Toť Komenský! A volá vzníceně:
Dnes vláda věcí tvých se, lide vrací!
Karel Jonáš
Lide československý!
Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa. Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého, přejal jako jediný a oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu svého státu.
Lide československý! Vše, co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů.
Novými činy v těchto chvílích zahajují se nové, bohdá slavné dějiny Tvoje. Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelné výkony československých legií na západním bojišti a na Sibiři. Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života, Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít čistý jako jej zachovalo Tvé národní vojsko: Československá legie. Bud' si stále vědom, že jsi občanem československého státu nejen se všemi právy, nýbrž i povinnostmi.
Na počátku velikého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly důstojny velké chvíle nynější. Naši osvoboditelé Masaryk a Wilson nesmí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám sobě vládnouti, ni jediným rušivým činem nesmí býti zkaleny nynější veliké okamžiky, ni jediný z Vás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa.
Každý z Vás musí bezvýhradně šetřiti všeho, co jinému jest svato.
Svobody osobní, majetku soukromého nesmí býti dotčeno. Podrobte se bezvýhradně rozkazu Národního výboru.
V Praze, dne 28. října 1918.
Za Národní výbor československý:
Dr.Fr.Soukup v.r., Dr.Vavro Šrobár v.r. Antonín Švehla v.r., Jiří Stříbrný v.r. JUDr.Al.Rašín v.r.
A jako byly veliké manifestace v Praze, byly i v nemenší míře na venkově. V Slaném velké shromáždění na náměstí, kde mluvili zástupci různých korporací a spolků. Městská rada pojmenovala náměstí náměstím Masarykovým a třídu nádražní ulicí Wilsonovou. Zde též pořádali jsme slavnost večerní s průvodem po obci při níž promluvil pisatel této stati a p.řídící učitel J. Esr.
To, po čemž jsme toužili, co se nám však zdálo, že ještě bude státi mnoho zlé krve a namáhání, to jsme dosáhli pílí našich vůdců a naší u všeho světa uznanou ukázněností. Národ po Bílé Hoře roku 1620 za zničený považovaný, po celou dobu až dodnes týraný a pronásledovaný, nepodlehnul a třeba zdálo se, že již pro malý počet věrných z obzoru zemského zmizí, dík svým buditelům po většině na našem venkově zrozeným, vzrůstal a mohutněl duševně i finančně a jen na své síly odkázán, šlechtou, potomky to popravených šlechticů na náměstí Staroměstském, opuštěn a ještě spíše ne uznáván a za národ lupičů a žhářů prohlašován, povstal, aby setřásl porobu cizačkou ze svých beder a vstoupil jako svobodný a silný v čelo ostatních Slovanů, jimž chce býti vždy vůdcem a upřimným rádcem.
