Válka světová 7. část
Válka světová 7.část
Rok 1915 byl rokem ponejvíce studeným. Teplé počasí bylo jen v květnu a srpnu, ostatní studené. Sněhu bylo málo, semena jarní začala později a setba nestejně scházela. Dubnoví a květnové deště pomohly, že vzešla. Deště byly povětšině místní, tak že v jedné obci svítilo slunce a v sousední byla průtrž mračen. Nejvíce pršelo v úzkém pruhu okolo Bilichova, Hořešovic, Třebíze, u nás přiměřeně, na Velvarsku však málo, takže sklizeň na jakou tam zvyklí byli, je zklamala. Silnější deště přišly ve žních a před dobývání řepy, tak že žně částečně poškodily, ale řepám pomohly, že jich bylo dosti a při slušné letos ceně 3,16K za 1? Slušný příjem poskytly. Zejména bylo vítané krmivo z nich pocházející, když druhé jetele neschly, počalo se lámáním chrástu již v červenci a krmen až do prosince.
Pro nedostatečné potahy a k nim i lidské síly zůstalo do prvního mrazu v polovici listopadu skoro všechno nezoráno a nezaseto. Když mráz ten ku konci listopadu povolil, počalo se oráním, které až do konce roku, při sice mokrém, ne však mrazivém počasí se provádí. V obci samé nestalo se nic pozoruhodného o čemž bych se byl v úvaze o válce nezmínil.
Stavební ruch nebyl žádný, až na 1916 připravuje se zde několik staveb.
P poznačování o dějinách války není vstup do roku 1916 slibný.
Zdražení potřeb životních, omezení výživy hned jeho prvním dnem nedodá nálady, tím více ne, an povoláni jsou 43,44 a45ti letí ku 17.lednu a 48,49 a 50ti letí ku 21 lednu do zbraně. Ze všech pak odvedených bylo ku konci roku 1915 52 mužů ve službě, 12 zajatých, 5 padlých a 35 doma na dovolené. Mimo tyto byl při odvodech za zdejší obec leckterýs chasník výše nepočítaný, tak že dosáhne výše vojáků dojista čísla 115. Při posledním sčítání napočteno v obci zdejší mužských 458, když odrazí se i děti a mladíci do 18 roků a starší lidé od 50 roků, jeví se u zbylých mužských cifra 115 jako 74%.
11.1.došla zpráva, že naše vojsko dobylo „Lovčenu“, bodu to na Černé hoře nejvýznačnějšího, od té chvíle má se Černá hora za přemoženou. Také 15.1.došla zpráva, že byla našemu vojsku vydána „Cetin“ hlavní město Černé hory a tím také i sama země.
18.1.prohlásil předseda ministerstva Uherského v tamní sněmovně, že Černá hora žádá o separátní mír, na který, až provedou se vojenské formality, se prý přistoupí.
Na jiných bojištích jen slabší a místní boje, mimo v Bukovině, kde Rusové shromáždili nevídané množství vojska a zbraní. Kruté,pro Rusy však bezvýsledné boje.
Veliký rozruch způsobilo povolání k odvodům všech starostů a členů obec. představenstev, dále všech těch, kteří ať pro jakoukoliv příčinu od stavění se byli osvobozeni. Všichni byli ku 24.1. voláni na hejtmanství, tam dostali legitimace a 26.1. musí se všichni ku prohlídkám do Prahy dostaviti. Dále povoláni jsou 46 a 47 letí k nastoupení služby ku 21.2.
Vyšlo cís. nařízení, dle něhož povinni jsou k domobranecké službě všichni muži od 50 do 55ti let. Tito budou prý voláni jen vyjímečně ku pracím za frontou a jen vždy na krátké lhůty. Nebudou se však stavěti k prohlídkám, budou přímo k nastoupení služby dle potřeby voláni. Z obce zdejší odveden jako radní p. Josef Železník z Bysně.
Do konce února nejdůležitější dobytí turecké pevnosti v Asii Ercerunu Rusy a počátek bojů na frontě Francouzské, kde Němci při pokusech o dobytí „Verdunu“ dobyli již jedné tvrze. Naše vojsko pak na vítězném postupu do Albánie dobylo „Drače“ a zatlačilo Italy a Albánce ještě více do vnitrozemí Albánie. Na frontě Ruské jen veliká hromadění vojska z obou stran, zejména na frontě Bukovinské. Na Itálii kruté boje přestaly a změnily se v šarvátky.
V okresu Slánském znepokojilo mysl občanstva náhlé odvolání p. okres. Hejtmana Bohumila Stříbrnýho do Selčan. Byl to muž z lidu a za své osmileté působení získal si tolik přízně a úcty obecenstva, že přesazení jeho každý litoval. Obecenstvo a strany které sním se stýkaly zachovají mu trvalou paměť. Budiž dlouho zdráv!
Dne 9.března došla překvapující zpráva, že Portugalsko vypovědělo Německu válku a zabavilo ve svých přístavech 70 lodí Německých, kterých hned ku svým účelům užívati počalo. Podnikne-li také něco svým vojskem jest dodnes nerozluštěno.
Na hranicích Francouzských, kde dle přiznání samotných Němců při dobývání jedné tvrze u Verdunu padlo jejich pět generálů, jsou krutá a pro Němce dodnes (19.3.) bezvýsledné boje. Na hranicích Ruských boje místní, na Italských silnější útoky Italů, na Balkáně těchto v Asii postup Rusů podél Černého moře k Cařihradu.
Nařízený soupis bramborů přesvědčí vůdčí kruhy o nedostatku těchto. Jen v obci zdejší schází 1.500 q bramborů. Musí se přiznati, že opět v přidělovací komisi zasedli znalci – neznalci. Na všem se šetřilo, semena na nejmenší míru zredukována . Největší výsev ječmene povolen na 55 K na korec, nehledě na bonitu půdy neb její pohnojení, při bramborách však povolili 1 1/2K na osobu a den, mouky 1/2K na osobu a týden a na sázení 5 q na míru. Z toho mohli sobě dobře píni jednu třetinu nechati a v mouce jí nahraditi. Vyjíždějí již po obcích nakupovači dobytka a kupují co přímo není určeno k chovu, každou biřtlačku. Takovou krávu platí za 2,20K, krávu zmasitou za2,50K, voly za 2,90K živé váhy. Tak také vstoupla cena dobytka chovného. Za všelijakou krávu bez mléka, jen když je mladá platí 2,40K. Pisatel této úvahy koupil ½ roku starékozle za 70K. Ba prodalo se cucavé kozle tři neděle staré za 28K. Schyluje se k tomu, že nebude maso vůbec k dostání, protože vojenští lifranti jezdí ještě dnes po okolí a všecko zkupují. Mnozí řezníci zavírají.
Z bojišť v celku tyto zprávy do 25.4.:
Na Ruském bojišti v Bukovině silné boje i v krajině Pobaltské, dle zpráv jen s malýmí úspěchy Rusů. Za to pokračují vítězně v malé Asii kde po Ercerunu dobyli Traperuntu a blíží se od této strany podél Černého moře k Cařihradu. Balkán jest poměrně klidný, ani Řecko ani Rumunsko nevystoupilo veřejně z neutrality, ač v kšeftovním ohledu se všemi státy jsou ve spojení. Rumunsko, dle zpráv novin, které už mnohdykráte zklamaly, jest nachýleno k Rakousku, dodává mu značné množství obilí a oleje, začež zase vyměňuje stroje ať železniční, ať jiné, v Rusku pak kupuje koně a nechává Rusy pokojně na pobřeží Černého moře a ústí Dunaje dle jich vůle hospodařiti.
