Válka světová,konec roku 1918
Konec roku 1918
Zákon Národního výboru
Samostatný stát československý vstoupil v život. Aby zachována byla souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, nařizuje Národní výbor jménem československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti toto:
I.
Státní formu československého státu určí národní shromáždění ve srozumění s Československou Národní radou v Paříži. Orgánem jednomyslné vůle národa a také vykonavatelem státní svrchovanosti je národní výbor.
II.
Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti.
III.
Všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní a zejména obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení.
IV.
Zákon tento nabývá účinnosti dnešním dnem.
V.
Národnímu výboru se ukládá, aby tento zákon provedl.
JUDr. Al.Rašín v.r. JUDr. Fr.Soukup v.r. Jiří Stříbrný v.r. Dr.Vavro Šrobár v.r. Ant.Švehla v.r.
Do Paříže, kde v čele prozatímní Československé vlády stojí prof.Masaryk a prof. Beneš odjeli delegáti českoslovenští:
Staněk, Klofáč, Habrman, Kramář, řed.živ.banky Reis a řed. agr. banky Svoboda, za Slovince Dr. Korošec a Dr. Cingria a Žerja. S dychtivostí očekává se jejich návrat.
Mezi tím prováděna očista v úřadech státních, zemským velitelem jmenován starosta obce Sokolské Dr. Scheiner, jemuž k ruce přiděleni důstojníci národně smýšlející.
Místodržitel odešel z Prahy, taktéž i policejní ředitel Kunz, stvůry to v pravém smyslu vládní a nám a našim snahám nepřátelské. České pluky vrací se při velkých oslavách do svých stanovišť v Čechách a přísahají věrnost republice Československé.
Dne 4.11 vrátila se delegace naše ze Švýcar po případě z Francie. V dotazech na ni zřízených zůstala uzavřena, jen delegát Staněk prohlásil: Byli jsme co nejupřímněji uvítáni a ve svých požadavcích tak obmyšleni, že jsme dostali více, než jsme mysleli.
V oblastech Ústí a Teplice povstaly nepokoje dílem hladujícího, dílem německými štváči štvaného lidu, které ku plenění, pálení a drancování přešlo. Český lid tamní ve spojení se Sokoly zjednal opět pořádek.
Veliké slavnosti odbývaly se na Bílé hoře 3.11 a 8.11, které důstojně provedené, také důstojně skončily.
Dne 9.11 sloužil p. děkan Pokorný ve farním kostele Slánském první českou mši, při přítomnosti velikého množství občanstva s representanty úřadů v čele. V pohnutém okamžiku, když zapěno: „Kde domov můj“ nezůstalo ani jedno oko nezarosené.
Národní výbor obrátil první zřetel na výživu a otop obyvatelstva. Do Prahy a jiných míst dochází dosti uhlí. Protože příděl mouky 240-300 gramů byl tak malý, že stačil k pozvolnému umírání, zvýšena dávka ta na 300-450 gramů denně a osobu.
Na poli válečném staly se neočekávané převraty. Turecko bezpodmínečně za krutých podmínek uzavřelo příměří s dohodou definitivně, Rakousko pak za snad ještě krutějších s Itálií. Všeho materiálu a viktuálii zůstalo Italům za miliony a Rakouské vojsko, kde a kady, kdo mohl, prchal k severu, by se nejkratší cestou dostal domů.
Italové zaplavili Krajinu a Tyroly a tlačí se k Vídni. Aby nemohli vpadnouti Němcům v bok, osazuje Bavorské vojsko severní Tyroly. V Rakousku, které jest dnes vskutku v sutinách, nemůže tomuto postupu se zabrániti a tak snad utváří se nové bojiště v severních Tyrolích a Bavorech. O rodině císaře Karla a o něm samém se již ani ve Vídni nemluví a na místo něho, jako nejvyššího vojenského pána, podepsal příměří generál Arz.
Na Francouzském bojišti jen ústup Němců a tvrdohlavost Viléma zaviňuje další a na jisto marné krveprolití. O Rusku žádných zpráv, jen boje Ukrajinců s Poláky, povstalé pro Ukrajince nepříznivým stanovením hranic.
Srbové a jich spojenci zaplavili celý Slovanský jih, obsadili Černou horu a Bosnu a Hercegovinu, odkud Rakouské a Německé vojsko odtáhlo. Srbové převalili se přes Dunaj do Uher a přivádějí Uhry do velikých rozpaků.
8.11 oznámeno, že Vilém a jeho korunní princ vzdali se trůnu. Celé Německo tvoří různé republiky, žel že republiky bolševické.
10.11 podepsáno příměří, které má trvati 30 dnů mezi dohodou a Němci, kteří krutých podmínek onoho příměří bez pohoršení přijímají.
10.11 prohlásil císař Karel, že se vzdává vlády, bavorský král ujel ze země, kníže Reusz vzdává se trůnu, velkovévoda Oldenburský sesazen, i též Hessenský, v Holandsku hrozí revoluce, ve Španělsku republika. Němci prosí Wilsona o zmírnění podmínek a Maďaři připravují příměří Francií jen diktované. Tak končí zatím stav nepřátelský dne 11 listopadu 1918, kdy nabylo příležitosti k uzavření konečného míru. Na ten se jen každý těší, jen opět Všeněmci vystupují, by jej rozbili aspoň v Čechách, chtíce své Deutschbömen připojiti k Německu. Jest to poslední jejich arciť marný pokus, jako když postřelený zajíc utíká honicímu psu.
Vrací se po částech naši zajatci z Ruska a ruští jdou domů, jen málo jich zde zůstává na práci a jsou doplňováni zajatými Italiány.
Na 14.11 svoláno jest do Prahy první shromáždění (sněm) národní, v němž zasedati zatím bude 249 členů, a sice 52 agrárníků, 28 česk. socialistů, 46 soc. demokratů, 4 centralisté, 6 pokrokářů, 1 moravský živnostník, 40 státoprávních demokratů, 6 staročechů, 24 katolíků a 40 Slováků.
Sensaci vyvolalo špatné hospodářství v Českém červeném kříži, z něhož zásoby těžce i od malého lidu sebrané, pro svoje kuchyně a hostiny užívala šlechta s hrabětem E. Nosticem a hraběnkami Coudenhovovou, manželkou místodržitele a její sestrou hraběnkou Táfeovou. Podvodné ty manipulace připravily Červený kříž o statisícové obnosy, což bylo příčinou, že na obě hraběnky vydán zatykač a hrab. Coudenhovová uvržena do vazby a druhá, protože nemocná vyšetřována na svobodě.
Na vypsanou půjčku „Svobody“ upisuje se po milionech. Na drahách jest taková zácpa, takže se kupříkladu naříkalo v Praze, že venkov neplní svojí povinnost a neodvádí brambory a ono mezi tím nahromadilo se jich na seřazovacím nádraží v Praze-Nuslích 500-600 vagonů. To „Právo lidu“ přehlíží a bije do agrárníků, že nedodávají!
Nadešel den 14 listopad 1918. Den to prvního zasedání národního shromáždění Československé republiky.
Zahájil jej vzletnou řečí Dr. Kramář, který vzpomenul všech, kteří neznajíce námahy, pronásledování a žalářování, vedeni byli jedinou snahou a přáním „samostatnosti státu Československého“. Vzpomenul našich nejlepších pracovníků za hranicemi. Dr. Masaryka a Dr. Ed. Beneše, vzpomenul demokratického Wilsona, vzpomenul národů s námi sympatizujících Francouzů, Angličanů a obyvatel spoj. Států Amerických, vzpomenul nešťastné Belgie a dnes rozervaného Rumunska, vzpomenul osvobozených Jihoslovanů a. j. Zvlášť pak vzpomenul legií Československých, které ztrativše velikou většinu svých věrných synů, položily první základ k naší samostatnosti. Celá plamenná řeč byla mocně aklamována a různými radostnými výkřiky provázena.
Na to přikročeno k volbě presidia sněmovního a zvoleni jednohlasně:
Předsedou František Tomášek, místopředsedy: František Udržal, Dr. Antonín Hajn, Alois Konečný a Dr. Metoděj Bela.
Ministerstvo pak ustanoveno:
Předsedou Dr. Kramář, zemědělství Karel Prášek, železnic Dr. Isidor Zahradník, veřejných prací František Staněk, vnitra Antonín Švehla, ministr bez portfeilu Dr. Hruban, zemské obrany Klofáč Václav, státoprávní demokracie a financí Dr. Rašín, ministr vyučování Habrman, ministr obchodu Dr. Slánský, ministr pošt Stříbrný Jiří, ministr zdravotnictví Dr. Šrobár, ministr zásobování Dr. Vrbenský, ministr práv Dr. Soukup , ministr pro sociální péči Dr. Lev Vintr, ministr zahraničí Dr.Eduard Beneš a ministr války Dr. Štefánik.
Prvním pak presidentem Československé republiky
„Tomáš Masaryk“
Tak tehdy započato a dej Bůh, že započato slibně ve prospěch mladé republiky a všech národů Československého státu!!!
